Prostě a jednoduše, mlžit v noci rozkvetlé ovocné stromy v zahradě jemným aerosolem, aby voda ulpěla na květech a letorostech, může jen odborník. Předně je třeba vědět, jak jemný musí aerosol být a také, za jakých teplot začít. A za jakých a jak dlouho trvajících mrazů to ještě vůbec má smysl. Cílem je, aby se utvořil na květech a letorostech ochranný film, který krátkodobě pomůže. Nezbytný je kromě zkušeností postřikovač s vhodnou tryskou, která dokáže vytvořit natolik jemnou mlhu, aby voda ze stromů nestékala, ale hned namrzala. Nic pro začátečníky. Pro zvýšení účinnosti postřiku prý naši předkové přidávali do postřikové vody takzvané valeriánské kapky, což byl výtažek z květů kozlíku lékařského. Prý zvyšovaly odolnost rostlin vůči chladu. Dokonce se dnes pro tento účel i prodávají speciální přípravky (např. Champion 50 WP prodávaný v podobě prášku, který se po smíchání s vodou stříká přímo na květy). Určitě se ale poraďte se svým zahradníkem a počítejte s tím, že je vysoká pravděpodobnost, že vám takové počínání rozmluví. A upřímně, zapalovat v zahradě mezi ovocnými stromy a keři ohně pro trochu té úrody, když nejsme na její produkci existenčně závislí, to také není řešení. Vezmeme-li v úvahu cenu dřeva a pak samozřejmě i své sousedy, kteří vůbec nemusí ocenit, že v noci vytváříme po celém pozemku dým, nemá takové počínaní mnoho smyslu. I když by asi fungovalo, teplý kouř květy a výhony opravdu ochrání, ale ne před mrazem -8 °C a více, jaký je nyní běžný třeba na Šumavě. A navíc, jelikož je nejchladněji obvykle mezi pátou a šestou hodinou ranní, bylo by ideální zapálit hromádky klestí už v noci a pak až do rána přikládat. Když ale zůstane mráz i přes den, to budeme stromům a keřům přitápět týden, dva? Nonstop? Ne, takové opatření má smysl pouze při náhlých pozdních mrazících, ne za současného stavu, kdy se prostě vrátila zima. Z téměř letního počasí na jaře jsme se vrátili rovnou do zimy. Smiřme se s tím a zachraňujme jen to, co se dá. Při nebezpečí teplot (pozdních jarních mrazíků) do –2 °C se také rozestavují mezi stromy mělčí, ale široké nádoby s vodou. Odpařující se voda vytvoří jakousi mlhu, která by měla být schopna slabý mráz opravdu zvládnout. Za současného návratu zimy však nemá ani takové opatření mnoho smyslu. Jedině stále běhat a vodu měnit pouze tam, kde teploty opravdu nepřekročí zmíněné dva stupně pod nulou. V podstatě můžeme udělat jediné, rozkvetlé keře s drobným ovocem zakrýt bílou netkanou textilií a pevně ji uvázat tak, aby se neuvolnila vlivem větru. Samozřejmě pak stav zákryvu pravidelně kontrolovat. To samé pak děláme na záhonech i ve studených sklenících. I teplá pařeniště je vhodné zakrýt. Jak rostliny uvnitř netkankou, tak celé pařeniště shora například slaměnou rohoží či starým kobercem. Zakrývat, zakrývat, zakrývat, radí zahradníci a opravdu nic jiného v podstatě dělat nemůžeme. Rostliny v mobilních nádobách, které chceme ochránit, samozřejmě rovnou schováme do teplejšího prostředí. Vůbec není čas na letnění pokojovek a otužování balkónovek, to se v zimě prostě nedělá. Stejně tak necháme v teplejším prostředí i zahradní rostliny, které nesnáší zimy. Bohužel toho však v zahradách vykvetlo do půlky dubna tolik, že nyní ani nevíme, kam dříve skočit. Bílé netkané textilie si proto děláme zásoby na roky dopředu, sháníme ji za rozumné peníze, kde se dá. Návrat zimy však stejně odnese mnoho rostlinných druhů. O to více, že jsme si již zvykli na teplejší klima a zahradám často dominují druhy, které s až takto prudkými propady teplot, k jakým došlo nyní, vůbec nepočítají. Byť jsou zvyklé na chladné zimy, návrat zimy po nástupu teplého jara, to je něco, nač vůbec nejsou zvyklé. Mnoho lidí již dokonce zrušilo zimní zakrytí choulostivějších trvalek. Chyba. Kdo to ještě znova neudělal, možná už ani nemusí začínat. Jen drobná zkušenost, po několika letech, kdy konkrétnímu zahrádkáři každou zimu vymrzla sazenice fíkovníku v zahradě, načež na jaře znova vyrazila ze země, ji konečně před zimou zakryl. Letos ji odkryl již na konci února a zase bylo vše marné, opět mu fíkovník nepoporoste, ale znova bude muset obrazit ze země. Co naděláme, léto v dubnu, které je zase vystřídáno zimou, je něčím, s čím prostě rostlinstvo nepočítá. O to více, že je opět nahrazeno zimou. Podobně jako v poušti nepočítají s prudkými záplavami. Ukazuje se, že počasí přestává být možné dlouhodobě předvídat. Krátkodobé předpovědi meteorologům sedí často velice přesně, ale co se stane za delší čas, to prostě nemůže tušit vůbec nikdo. Až na tak prudké výkyvy, jaké nastaly letos v dubnu, ani neexistují žádné meteorologické modely. Nemáme s tím žádnou zkušenost. Paradoxem je, že se pěstitelé začali zaměřovat na teplomilnější druhy, kterým vadí méně i sucho. A bác, zase je všechno jinak. Navíc jde při ochraně rostlin v zahradě, které vůbec můžeme zakrýt (rozkvetlé vzrostlé stromy prostě nezakryjeme) také o to, že je třeba za krátkého oteplení zase odkrývat. A pak znova zakrývat. A upřímně řečeno, na něco takového mají čas snad jen důchodci, kteří sedí doma a mohou neustále odbíhat na zahradu. Zaměstnaní lidé mají smůlu. Snad jedinou dobrou zprávou je, že po namrznutí konkrétně ovocných dřevin a následné nízké úrodě bude v příštím roce méně škůdců. Jednoduše proto, že se jich spousta specializuje právě na plody v různých fázích růstu a zrání. Třeba slivoně už letos stačily odkvést, zdá se, že leckde i třešně, ovšem jabloně, hrušně, meruňky a broskvoně prostě mají smůlu. A někde i ty třešně a slivoně. Tedy jejich pěstitelé. Ve velkém se určitě snaží v rámci svých možností a schopností udělat, co se dá, ale běžný zahrádkář bude muset takto extrémní změny jen přečkat. Smířit se s tím. A ještě jedna dobrá zpráva. Totiž sníh, který je výborným tepelným izolantem a pokud se na rozkvetlých dřevinách při větší nadílce udrží, může ještě ledaco zachránit. Tak se necháme překvapit. Prababička mi vyprávěla, že jednou v červenci napadl sníh, spousta sněhu, a že někteří sedláci ometali sníh, z čeho se jen dalo, jiní jej nechali. A ti, co ometali, prý přišli o úrodu. Když ji tedy poslechneme, necháme sníh sněhem a budeme za něj jen rádi. Vypadá to, že co se týká počasí, budeme muset ze slovníku zcela vypustit slovo normální. Vědci varují již delší dobu, že nevyzpytatelnost počasí bude narůstat, a že bude přibývat extrémních jevů. A jak poznáme namrzlé květy? Nejprve mají nažloutlé, později až hnědé vybarvení. Když pak namrzlé okvětní lístky opadají, zůstanou pouze prázdné kalichy bez zárodků mladých plodů. Jestliže se naopak objeví zárodky mladých plodů, máme možná vyhráno. Ty totiž obvykle kratší dobu trvající mrazy vydrží.Zdroj: novinky.cz, izahradkar.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, zahradkari.cz, zahradkarskaporadna.cz, theunconventionalgardener.com
